Obytňákem Polskem a plavba po Mazuských jezerech
1. den (sobota 29.6.2024):
Vyjíždíme kolem 10:30, kvůli zácpě na okruhu jedeme přes Prahu, pokračujeme na D11. Je děsné vedro (32-35°C), zastavujeme se v Jaroměři (Josefově) na oběd a prohlídku pevnostního města.
Já jsem si prošel bastion I, Dana šla na procházku k soutoku Labe a Metuje. Potom pokračujeme přes Náchod a Kladsko do Vratislavi, kam dorazíme v 20:30.
Chvilku hledáme vjezd do kempu, který neodpovídá mapám, pak se zadaří a necháme zde auto a tramvají vyrazíme do centra. Sympatičtí mlaďoši nám poradí jak zaplatit a kde vystoupit. Dojdeme na rynek a vpadneme rovnou do slavnosti léta. Moc se nám tu líbí. Obejdeme náměstí, dáme si pirohy a černého kozla a hledáme tramvaj zpátky, protože trať, po které jsme přijeli, je pouze jednosměrná.
2. den (neděle 30.6.2024):
V noci bylo děsné vedro, spali jsme s otevřeným autem. Již od rána bylo 32°C. Po odjezdu z Wroclawi zamíříme do nějakého aquaparku, který má na mapách špičkové hodnocení. Dojedeme ale k malému koupališťátku s jedním toboganem a miliónem lidí.
Po nanuku na pumpě jsme se rozhodli pokračovat kus mezi jezera, kde měla být věž na pozorování ptáků, podle mapy v lese. Zastavíme na začátku polní cesty a vláčíme se pod pálícím sluncem k věži (36°C) . Cesta bohužel jde podél lesa a ne v něm. K věži dojdeme totálně splavení. A ptáci nikde - jen v rákosí cosi pípá. Vláčíme se zpět.
U auta si rozložíme ve stínu stoleček a obědváme okurku a rajčata. Po chvilce u nás zastaví nějaká Polka a ptá se: "Co pan sprzedawa?"
Pokračujeme na Hvězdno, cestou koukáme po kempech, ale nic nenacházíme. V jednu chvíli musíme zastavit kvůli děsnému přívalovému dešti. Ve Hvězdně podle aplikace "Park for night" zastavíme na parkovišti vedle hřbitova. Je tu docela klid, kromě toho, že přichází další bouřka.
3. den (pondělí 1.7.2024):
Po snídani na pumpě si jdeme prohlédnout Hvězdno. Máme problém zaplatit parkování, automaty berou pouze mince a v obchodě nám nechtějí rozměnit. Prohlídneme si Baziliku Nanebevzetí Panny Marie u dubu, park a sochu sv. Václava, ale město nás moc nezaujme.
Jedeme dál na sever. Odkláníme se z dálnice na Wenecji, kde si prohlédneme muzeum úzkorozchodné železnice (600 mm) a zřícenimu hradu Krvavého Ďábla. Potom se zastavujeme na pozdní výborný oběd v cukrovaru ve Žninu. Po obědě jedeme rovnou do Gdaňska do kempu u moře ve čtvrti Stogi.
V kempu jsme asi v 8 večer, snažíme se v grilu rozdělat oheň ze šišek, to se nám ale podaří až po použití značného množství anticovidové desinfekce. Gril nakonec rozfajrujeme tak, že sleze chrom z roštu. Po buřtíkách se jdeme projít k moři - není to daleko, ale musíme obejít celý kemp a tak se cesta trochu protáhne. K moři se následně těžce brodíme ultrasypkým pískem asi 200 m přes pobřežní dunu.
V noci je další bouřka, voda zateče na střeše auta do spínače sprchy, takže ji sepne. Musím proto střešní čerpadlo odpojit.
4. den (úterý 2.7.2024):
Ráno z kempu jedeme na Westerplatte, projdeme si památník obránců a za občasných přeháněk chceme jet na pevnost Wisloujšcie. Při odjezdu z parkoviště nějak začne škrtat kolo. Dojedeme pomalu k pevnosti, ale škrtání nepřestává a na hrbatém terénu drneme zástěrkou. Při kontrole kol zjišťujeme, že levé přední je nějak moc schované v blatníku. Hledáme nejbližší servis Ford - je to odsud 7 km, bohužel z toho 2 km po dálnici. Jedeme opatrně asi 20 km/h do servisu.
V servisu po kontrole na heveru zjišťují prasklé pero. Opraví to, ale nemají díly, originály z Německa by šly asi týden, tak zkusí druhovýrobu. Necháváme auto v servisu, pobereme pár věcí na spaní a jdeme si hledat ubytování. V blízkém hotelu nás v posledním pokoji předběhne nějaký pán, najdeme si tedy dvoupokojový aparmán na blízkém sídlišti. Docela dobré, jen ve vedlejším bytě probíhá hlučná rekontrukce.
Večer se jdem projít do centra Gdaňsku - projdeme Dlouhou ulici a boční uličky, baziliku Nanebevzetí panny Marie a navečeříme se v malé restauraci u starého přístavního jeřábu.
5. den (středa 3.7.2024):
Do dvanácti se povalujeme v apartmánu, pak ho musíme opustit a tak se jdeme zeptat do servisu na stav auta. Prý to bude za 5 hodin.
V blízkém parčíku se usadíme v altánu, aby jsme se schovali před sluncem, posloucháme audioknihu, jíme a pospáváme. Ve čtyři dostáváme SMS, že auto brzy bude hotové.
Jdeme do servisu, platíme - jsem překvapen cenou přepočteně 17.000 Kč - za výměnu obou předních pružin a obou tlumičů jsem čekal mnohem víc.
Před pátou vyjíždíme ze servisu a probojováváme se zácpou kolem trojměstí Gdaňsk-Sopoty-Gdyně skoro až kdo Wladislawowa. Odtud do Helu je již cesta volná. Ubytujeme se přímo v městečku v "Parku kempingowem" a jdeme na promenádu na večeři. Jinak na Helu víc nestíháme, máme den zpoždění proti plánu.
6. den (čtvrtek 4.7.2024):
Dana si ráno oběhla špičku Helu, já mezitím připravil snídani. V deset jsme již na cestě směrem na Malbork - největší hrad v Polsku a sídlo velmistra řádu Německých rytířů.
Cesta není dlouhá, ale zase se motáme v zácpě kolem trojměstí. Lehký oběd na pumpě a šlofík. Do Malborku dorazíme až o půl čtvrté. Zaplatíme si parkování na hodinu a půl a jdeme se podívat na hrad.
Náme štěstí, od 1.7. zprovoznili audioprůvodce v češtině. Ten je velmi dobře udělaný a postupně nás provede celým hradem. Hrad je moc pěkný a moc se nám líbil. Jediná vada je, že zaplacené parkování přetáhneme o další hodinu a půl, ale nikdo nikde, tak odjedeme do sámošky a pak směrem Mazury.
Hledáme kemp podle map, znervózněni blízkou ruskou hranicí, jednou zkončíme na nějakém statku, odkud po chvíli rozhlížení mizíme. Pak do městečka Orneta, kde je pěkný privátní kempík Ekolandia - zavoláme majiteli a usídlíme se vedle německého camperu, jinak tu nikdo není. Daně jen trochu vadí spartánská polní sprcha.
7. den (pátek 5.7.2024):
Ráno fotím čápy, kteří hnízdí v kempu a vyrážíme na Vlčí doupě.
Navigace nás navede nenápadně stylem asfalt / rozbitá panelová cesta / písečná cesta, ale dojedeme na místo. Prohlídka dobrá, zase tu mají stejného audioprůvodce, ale jen v polštině. Nevadí, tomu se dá rozumět. Daně není dobře, zůstává ležet v autě, projdu si to sám.
Pak jedeme do městečka Ryn, kde má být nějaký hrad. Tady je zase nevolno mně, tak to jde okouknout Dana a já si schrupnu. Hrad tam je, ale je v něm hotel.
Z Rynu jedeme do města Gižycko na Mazurských jezerech, kde druhý den máme přebírat loď. Najdeme si kemp u hotelu St. Bruno, kde zbytečně v recepci zaplatíme víc, než bychom platili s papírem od kempaře, ale už nám to nevrátí (platba kartou), jen nám dají zdarma saunu a bazén. Je ale takové vedro, že se ani nepohneme. Až do půlnoci slyšíme asi z městské pláže duc-duc techno.
8. den (sobota 6.7.2024):
Daně je od rána špatně, bolí ji v krku, bere si na to antibiotika a zanedlouho pak začne urputně zvracet. Jdu tedy sám na prohlídku pruské pevnosti Boyen postavené roku 1844-1856, která se zdá být ekvivalentem navštíveného Josefova.
Kolem druhé opouštíme kemp a jedeme nakoupit a najít marínu. Daně je pořád blbě. Nakupuju, přebírám loď a stěhuju věci na palubu. Je děsné vedro a padám na hubu. Loď má problém s vestavěným vařičem a nevypuštěnou odpadní nádrží. Dostaneme přenosný vařič, ale nakonec se mi podaří opravit jednu plotýnku vestavěného.
Kolem šesté se Daně udělá lépe a je schopná dojít do auta pro nějaké zapomenuté věci. Pak se rozhodneme cvičně vyplout. Spát budeme ale tady v maríně, první a poslední noc je to v ceně.
Odražení od mola, otočení a vyplutí z maríny jdou dobře, tak se rozhodnu vyplout na jezero. Vybral jsem si kilometrový úzký kanal do jezera Niegocin. Je tu omezená rychlost, lodi plují v obou směrech a já ke své hrůze zjišťuji, že loď v malé rychlosti nejde skoro ovládat (nemá kormidlo, zatáčí jen natáčením motoru a směrová sertvačnost je nula). Křižuju kanálem zprava doleva a v jednu chvíli to vedle protiplující lodi nezvládnu a narazím do náplavky. Na přídi jsou tři šmouhy od barvy, kterou je natřený plech, jímž je pobitá náplavka. Zbytek zachytily fendry.
Roztřesení se vymotáme z kanálu na jezero a já zkouším manévry malou rychlostí. U břehu pak hodíme kotvu a já se z vody snažím vyčistit šmouhy. Nejprve houbičkou, to moc nejde, pak pískem ze dna. To už je lepší a šmouhy jsou skoro pryč.
Cesta zpátky do maríny se již obejde bez karambolu, byť za urputného dorovnávání příčným motorem na přídi.
9. den (neděle 7.7.2024):
Celé dopoledne dost prší. Užívame si záchody v maríně a čekáme, až se trochu vyčasí.
Vyplouváme kolem poledne, déšť je slabší a stěrač ho zvládne. Rozhodneme se vyrazit na sever do jezera Kisajno. Pořád prší, tak zakotvíme u mysu Krolewski Rog a uděláme si oběd a dáme šlofíka.
Když se udělá hezky, pokračujeme přes jezero Dargin a Kirsajty, kde fotíme rezervaci se stovkami kormoránů na suchých stromech. Pak jezerem Mamry pokračujeme až do městečka Wegorzewo. Do něj se jede zase kanálem, ale už mi to jde. Dotankujeme benzín, abychom ověřili funkčnosti palivoměru.
Zakotvíme v maríně proti pumpě, najíme se v přilehlé restauraci a jdeme se krátce projít do městečka - nic moc tu není.
Danu rozčílí "senilní dědek", který chce zaplatit za marínu hotově a nechce jí dát potvrzení, že jí ho dá jeho šéf nazítří. Zprudí ho tak, že účtenku do hodiny přinese.
10. den (pondělí 8.7.2024):
Ráno jde Dana nakoupit citróny a písek na nádobí. Pak vyplujeme kanálem a dáme se na východ, do jezera Swiecajty. Myslíme si, že bychom pokračovali dál do jezera Stregiel, ale spojovací kanál je úzký, omezený mostem na výšku 3 metry a hloubku nemá víc než metr, tak to zrušíme.
U plážičky vedle ústí kanálu zakotvíme, koupeme se a já pískem dočišťuju šmouhy.
Po koupání to otočíme na západ zpátky do jezera Mamry, kde zajedeme k ústí kanálu Mazurski, kterým Němci od roku 1914 chtěli propojit jezera s Baltem. Není dokončen.
Zakotvíme v maríně Mamerki, odkud je kousek na další bunkry, které na rozdíl od Vlčího doupěte nejsou vyhozené do vzduchu. Prohlédneme si je a jdeme směrem ke zdymadlům na nedokončeném kanale, ale je děsné vedro a mapa říká ře by to bylo přes 10 km, tak se na to vykašleme a vrátíme se na loď. Večer si jdeme ještě jednou zaplavat.
11. den (úterý 9.7.2024):
Ráno si jdeme zaplavat a pak v podstatě kopírujeme západní břeh jezer Mamry a Dargin. Na poledne zastavujeme u ostrůvku před jezerem Labap - najíme se a zalétám si dronem. Koupat se ale nedá - je zde spousta sinic.
Pokračujeme na jih podél západního břehu jezerem Kisajno až do maríny Labedzi Ostrow před městem Peikna Góra. Je to velmi pěkná tichá klidná marína s dobrou restaurací.
Podle mapy je asi 1 km od nás smíšené zboží, tak ho jdeme navštívit pro doplnění pečiva - dlouho hledáme, až najdeme v dalším kempu boudu 3x3 m, ale chleba a šátečky měli.
12. den (středa 10.7.2024):
Od rána zase velké vedro, proplujeme na západ celé jezero Tajty, hledáme místo na koupání, ale nic není vhodné pro postupně zesilující vítr. Proplujeme tedy kanálem do jezera Niegocin, tady už ale jsou docela znatelné vlny.
Zamíříme do maríny Wilkasy, kde na hodinku zastavíme, abychom si došli do Biedronky pro nějakou zeleninu. K molu couváme na 3x, protože nás strhává vítr a nedaří se zachytit bóji pro vyvázaní přídě. Nakonec se to s pomocí okolních jachtařů povede a v my si můžeme nakoupit.
Po nákupu pokračujeme na jih, vlny se ale nezmenšují, tak na konci jezera zamíříme do první maríny Lester Club v Rydzewu. Pracně zacouváme mezi šikmá mola a pak zjistíme, že jsme v nejdražší maríně v okolí - za noc od nách chtějí 200 PLN místo obvyklých 80-120. Už ale nechceme do vln, tak zůstáváme. Loď pro jistotu vyvazuju na 5 lan - docela to s námi cloumá.
V noci přišla docela silná bouřka a další jsou slíbené.
13. den (čtvrtek 11.7.2024):
Ráno pokračujeme na jih přes jezero Boczne, Jagodne a Szymoneckie. Pak následuje série kanálů s jezírky Szymon a Kotek Wielki do jezera Taltowisko. V posledním kanále dostáváme od operátora SMS "..strong storm, strong winds, seek shelter ..." a protože se (jak se píše ve verneovkách) na obzoru objevil tmavý proužek, zamíříme do nejbližší maríny Zanzibar. Pár minut po vyvázání přichází slušná průtrž. Využíváme času k obědu.
Po asi hodině a půl nás bouřka podle radaru míjí a tak vyplujeme dále kanálem do jezera Talty. Míříme do města Mikolajki, kde je podle map jediná benzínová pumpa na jihu, a tu už potřebujeme.
U pumpy jsme třetí loď, ale situace je komplikovaná výpadkem platebního terminálu, tak musí všichni vybírat hotovost z bankomatu a čekání se protahuje.
S plnou nádrží pokračujeme na jihovýchod jezerem Mikolajskiem, krátce nakoukneme na největší jezero Šniardwy - je vidět zakulacený obzor, ale nemá cenu pokračovat, s naší maximální rychlostí 13 km/h bychom se jen plácali uprostřed volné vody.
Vrátíme se na západ a na začátku jezera Beldany zajedeme na noc do maríny Wierzba u přívozu. Dáme si pizzu a večer prožijeme další bouřku.
14. den (pátek 12.7.2024):
Poslední den na vodě a zároveň nás čeká nejdelší cesta zpátky do Gižycka.
Dana projeví zájem podívat se do města Mikolajki, ale není kde zastavit, tak ji vyhodím u mola a kroužím poblíž. Na pohled je to největší město na jezerech, jsou tu i velké lodě a lodní provoz houstne.
Vypadá to, že stejný nápad s přesunem mají všichni - v kanálech je docela trafic jam. Po dvou poskakováních za pomalou plachetnicí se rozhodneme navštívit "smažalňu ryb" uprostřed jezera Szymon, abychom nechali pomalíky odjet. Nejsme jediní, napadlo to dost lidí a lodě není pomalu kde uvázat. Dáme si candáta a pokračujeme dál.
Zácpa nepolevila, tak se v kanálu stále vlečeme. Přes jezera Szymoneckie, Jagodne a Boczne vplujeme do Niegocinu a míříme k pumpě v Gižycku, kde musíme doplnit nádrž před vrácením lodi. Před pumpou je fronta, před námi je asi 8 lodí, za námi dalších 10, natankovat nám trvá hodinu a půl.
Naposledy proplujeme kanálem do maríny Tajty a chystáme se na poslední noc na lodi.
15. den (sobota 13.7.2024):
Ráno balíme, odčerpáme splašky, doplníme vodu a jdu vrátit loď. První, co přebírající udělá, je, že jde na příď a zkoumá bok - někdo nás napráskal. Ale máme vyčištěno dobře - nic nezůstalo. Na boku je sice škrábanec, ale mám fotku dokazující, že tam byl již na začátku. Loď je předána, nakládáme věci do auta a plánujeme cestu domů.
Navigace ukazuje, že doma můžeme být v 10 večer. Rozhodneme se tedy, že pojedeme bez přespání. Díky pauzám na jídlo a oddech, a také díky dvěma blbým odbočením na dálnici (12 a 16 km) se domů dostáváme až ve dvě v noci.
Celkové hodnocení: Bylo to pěkné, jsme spokojeni.
Poznámky:
- Kurz byl přibližně 5.95 Kč za 1 polský PLN.
- Pronájem lodi na týden stál 5 937 PLN.
- Za benzín do lodi jsme utratili 577 PLN (76.4 litrů).
- Průměrná spotřeba auta za výlet byla 7.6 l / 100 km, nafta v Polsku stála stejně jako u nás.
- Za 15 dní jsme ujeli všemi dopravními prostředky asi 2 618 km